Krmiva - základní rozdělení

Krmiva – jejich rozdělení a jak je společně kombinovat do krmné dávky? Díl 1.

V současnosti je možné si vybrat z nepřeberného množství krmiv, které nabízejí čeští i zahraniční výrobci. Jak si mezi jednotlivými typy a značkami vybrat a co je vlastně nejdůležitějším krmivem pro koně? Na to se společně podíváme v následujících článcích.

Chemické složení krmiv

Než se pustíme do rozdělení krmiv a jejich vlastností, musíme se ještě alespoň na chvilku zastavit u jejich chemického složení. Nejzákladnějším rozdělením hmoty krmiva je dělení na vodu (= % vlhkosti krmiva) a bezvodou sušinu.

Každé krmivo v sobě obsahuje nějaký podíl vody. 100% sušiny lze dosáhnout jen v laboratorních podmínkách v nádobách, které se nazývají sušárny. Pokud krmivo ze sušáren přemístíme zpět do prostředí laboratoře, okamžitě naváže vzdušnou vlhkost a začne tedy opět obsahovat alespoň malé množství vody. Typickým příkladem krmiva, které má nízký obsah vody, jsou krmiva minerální. Vody ve své hmotě obsahují do maximální míry 5 %. Naopak nejvíce vody obsahují krmiva šťavnatá, například čerstvá tráva, krmná řepa nebo pivovarské mláto. Obsah vody může být v tomto případě i přes 80 %.

Sušina a obsah vody jsou základní parametry, podle kterých se počítá krmná dávka. Voda neobsahuje zdroj živin ani energie, obecně proto platí, že čím více je v krmivu vody, tím menší podíl energie a dalších výživných látek se v krmivu nachází. Příkladem může být rozdíl ve složení sena a čerstvé pastvy. Seno je suché krmivo. Přestože je na pohled a omak opravdu "suché", obsahuje ve své hmotě kolem 14 % vody. Naproti tomu se obsah vody v čerstvé trávě rovná přibližně 85 procentům. Pokud bychom tedy porovnali množství sena a množství čerstvé trávy, které musí kůň přijmout, aby získal stejné množství energie, byla by spotřeba zelené píce několikanásobně vyšší!

Když z hmoty krmiva odečteme vodu, zbyde nám část, které říkáme sušina. Sušina je nositelem veškeré výživné hodnoty krmiva. Může obsahovat jak látky organické (tedy takové, které vytvořily živé organismy), tak látky anorganické, kam se řadí látky neživé přírody – minerály. Anorganické látky v krmivu nazýváme popel nebo popeloviny a pokud je jich ve hmotě krmiva více než 40 %, potom krmivo označujeme jako minerální.

Ostatní krmiva, která obsahují popele méně, se dále dělí podle obsahu látek, které v sušině převažují, a to třeba na krmiva bílkovinná, polobílkovinná a sacharidová1.

Rozdělení krmiv a jejich použití ve výživě koní

Přestože krmiva můžeme dělit podle několika parametrů, tím nejobecnějším příkladem je dělení podle původu látek v krmivu na krmiva živočišná, rostlinná a minerální. Ve výživě býložravců, a tedy i koní, figuruje jen zlomek krmiv, která jsou živočišného původu a mezi tato krmiva patří především mléko a mléčné směsi pro výživu mláďat. Dalším živočišným, spíše ale doplňkovým krmivem, jsou pivovarské kvasnice, které jsou zdrojem bílkovin, vitamínů a minerálů.

Zastoupení rostlinných a minerálních krmiv pro koně je na trhu už vyšší. Minerální krmiva jsou taková krmiva, která obsahují ve své sušině alespoň 40 % popelovin (minerálů). Do krmné dávky ze své podstaty tedy dodávají důležité minerály, které mají vliv na zdraví koní, zdraví a růst kopyt, srsti atd. Nejčastěji se do krmení přidávají minerální látky obsahující vápník, fosfor, zinek a selen, existují ale i kompletní a komplexní minerální krmiva, která kromě zmíněných anorganických prvků do krmné dávky přináší i organické živiny, třeba aminokyseliny a vitamíny. Minerálním krmivům a doplňkům se budeme podrobně věnovat ve 3. díle seriálu.

Poslední skupinou krmiv rozdělených podle původu jsou rostlinná krmiva. Protože rostlinných krmiv je ve výživě koní obrovské množství, dělí se pro přehlednost na krmiva objemná a jadrná. Jadrným krmivem označujeme krmivo, které ve své sušině obsahuje vysoké množství živin. Nemusí se ale jednat jen o jádro, tedy obiloviny. Na jadrná krmiva se podrobněji podíváme ve druhém díle článku.

Objemná krmiva jsou krmiva, která ve své sušině obsahují méně živin. V krmné dávce koní přesto hrají hlavní roli a jsou základem správně sestavené krmné dávky.

Objemná krmiva – co bychom o nich měli vědět

Objemná krmiva jsou základem každé krmné dávky koně. Vzhledem k anatomii jeho trávicího ústrojí je potřeba, aby kůň přijímal objemné krmivo během celého dne a žaludek se mu nikdy zcela nevyprázdnil. Krmivo se přitom v žaludku zdrží asi na 2-6 hodin. Tato doba odpovídá typu a struktuře krmiva, obecně jadrná krmiva, která mají menší částice, projdou žaludkem a tenkým střevem rychleji než krmiva objemná, která mají částice větší2.

Výhradní postavení objemných krmiv ve výživě koní spočívá zejména v jejich dietetickém (= optimálním pro výživu) významu a také v jejich mechanické funkci. Objemná krmiva, ať už seno nebo sláma, obsahují ve své sušině vysoký obsah stravitelné vlákniny. Koně vlákninu tráví poměrně efektivě pomocí symbiotických mikroorganismů ve svém objemném slepém a tlustém střevě. Výsledkem trávicího procesu je vznik těkavých mastných kyselin, ze kterých v dalších metabolických procesech následně vzniká pro koně využitelná energie. Objemná krmiva a vláknina v nich navíc přispívají k pocitu nasycení. Velké částice objemného krmiva, které se dostávají po žvýkání do žaludku, vytváří v tomto orgánu tzv. matraci3 (navrstvené krmivo), která zabraňuje tvorbě žaludečních vředů4. Máte-li koně vředaře, to základní, co byste měli řešit, je proto dostatečný příjem objemného krmiva po celý den.

Objemné krmivo tedy zajišťuje koni poměrně vydatný zdroj energie. Dále vyvolává, díky své struktuře, u koně pocit plného břicha a chrání žaludek před vznikem vředů. Pojďme se podívat na to, jaká objemná krmiva se u koní používají a jaké mají vlastnosti.

Seno

Nejvíce využívaným objemným krmivem pro koně je bezesporu seno. Vyznačuje se vysokým podílem vlákniny a je to také zdroj vitaminu D a beta karotenu. U koní a poníků v nízké zátěži nebo v rekreačním ježdění může být často jediným krmivem, které bohatě pokryje nároky těchto koní na energii. Je ale nutné umět poznat, zda kupuji a krmím seno kvalitní.

Kvalita sena se v první řadě odvíjí od doby sklizně. Trávy, pěstované na seno, by měly před sklizní dosahovat stádia metání, což je doba, kdy trávy začínají teprve vytvářet květy. V této době obsahuje seno největší podíl stravitelné vlákniny i proteinu a je tedy výživově nejhodnotnější. Dalším parametrem je technika sklizně, sušení a skladování. Seno by se mělo sušit až do konečné hodnoty obsahu sušiny alespoň 84 %. Laicky lze optimální hodnotu sušiny v seně poznat tím, že původně ohebná stébla trav lze už jednoduše mezi prsty zlomit.

Při sušení na slunci se v seně zvyšuje obsah vitaminu D, zároveň ale částečně klesá obsah živin, protože seno ho tzv. vydýchává. Celková ztráta živin u sena sušeného volně na zemi je asi 30 – 40 % a je přirozená. Problém nastává při špatném počasí. Při dešti může být ze sena vyplaveno množství živin pryč a ztráty živin jsou potom i 50 až 60 %. Tyto ztráty můžeme zaznamenat i v případě, kdy je už seno zabaleno do balíků, ale stále zůstává nezakryté volně na louce. Takové seno se potom vyznačuje žlutou až bílou barvou a nízkou hodnotou obsahu energie, vitamínů a minerálů.

Barva sena nám tedy může napovědět, jak kvalitní seno je. Obecně zelené seno je výživově nejkvalitnější, zachovalo si většinu živin i vitamínů. Sena světle zelená až světle žlutá jsou průměrné kvality a doporučují se krmit koním, kteří mají problémy s obezitou nebo se schvácením kopyt. Sena šedá až bílá jsou nutričně nekvalitní a tato barva je známkou vymoknutí balíku. Seno tmavohnědé až černé má také nízkou nutriční hodnotu. Tmavá barva je většinou důsledkem samozáhřevu sena. Pokud je seno černé a prašné nebo černé a vlhké, jedná se o krmivo napadené plísní a takové krmivo je nevhodné k jakémukoli využití ve stáji!

Kvalitu sena dále hodnotíme i podle vůně, která by měla být aromatická a příjemná. Seno nevýrazného zápachu je kvalitou spíše průměrné, hnilobný, zatuchlý nebo plesnivý zápach značí, že takové krmivo by mělo putovat přímo na hnojiště.

Posledním kritériem kvality sena je druhové zastoupení rostlin v balíku. Kvalitní seno by mělo obsahovat olistěné měkké stonky trav v počátku květu. Nekvalitní seno je na omak drsné a často obsahuje zdřevnatělé tvrdé stonky1.

Sláma

Sláma, konkrétně ta ovesná, se obecně ve výživě koní využívá pouze v případě dietetických opatření u zvířat, která nesmí přijímat živinově bohatá krmiva. Může se například jednat o koně trpící akutním schvácením kopyt. Obsahuje vysoký podíl vlákniny, poměrná část z ní je nestravitelná. Sláma tedy plní funkci mechanickou – naplní trávicí trakt koně a napomáhá správné peristaltice střev. Před zkrmováním je vhodné slámu ještě upravit nasekáním nebo naštípáním. V případě krmení slámy je obzvláště nutné zajistit dostatečný příjem vody! Veškeré krmivo, které je přijímáno bez možnosti napojení koně, může způsobit zacpávání jícnu nebo koliky. Přístup k čisté nezávadné vodě je proto základem každého chovu a správné výživy koní.

Siláž a senáž

Využívání siláží u koní není v České republice příliš častou praxí. Setkat se s ní můžeme třeba u podniků, které se zabývají chovem dalších hospodářských zvířat (např. skotu). Siláž je šťavnaté objemné krmivo s obsahem vody 50 – 78 %. Podle staršího označení se siláž s vyšším poměrem sušiny nazývala senáž. Siláž je konzervované kyselé krmivo. Vzniká působením bakterií mléčného kvašení za nepřístupu vzduchu z kukuřice, cukrové řepy, ovsa, často ale také z vojtěšky, jetele nebo jetelotravní směsi. Podstatným procesem při výrobě siláže je udusání sklizeného materiálu a zamezení přístupu vzduchu. Následně je siláž zakryta a může začít proces konzervace. Při ní bakterie přeměňují cukry přítomné v rostlinách na kyselinu mléčnou. Celá hmota siláže se postupně okyseluje, což zabraňuje růstu patogenním bakteriím. Hotová siláž má charakteristickou nakyslou, ale příjemnou vůni a její barva by měla odpovídat původnímu materiálu. Zvířata by se na novou chuť měla vždy navykat, obecně ji ale přijímají dobře. Energii v krmivu tvoří zejména přítomné kyseliny, které zvířata dobře tráví.

Silážní jámy najdeme nejčastěji v podnicích, které chovají mléčný skot. Toto krmivo totiž tvoří asi 50 % krmné dávky mléčných krav a spotřeba siláže je ve zmíněných podnicích vysoká. Výzvou může být management krmení: jednou otevřená siláž se na vzduchu začíná záhy kazit, je proto potřeba ji rychle zkrmit. Na farmách chovatelů koní, kteří krmí siláží, se z tohoto důvodu setkáme spíše s technikou balíkované siláže. Siláž v tomto případě zraje v menších balících, které jsou obaleny nejčastěji bílou smršťovací fólií. Protože pod zmiňovanou fólií probíhá proces zrání, neměli bychom s balíky neopatrně manipulovat ani na ně lézt, abychom tuto ochrannou vrstvu neprotrhli – siláž se potom začne velmi rychle kazit. Balíkovaná siláž zajišťuje chovatelům koní větší komfort při zkrmování, protože jednotlivý balík je možné rychle zkrmit. Přesto je nutné takto otevřený balík dokrmit do 2 – 3 dnů od otevření, siláž se proto jako krmivo hodí spíše do stájí s vyšším počtem koní.

Ostatní objemná krmiva

Mezi další objemná krmiva můžeme zařadit krmnou řepu (=burgán), krmnou mrkev, vodnici, ale i zelené krmení – luční a pastevní porosty.

Krmná řepa, mrkev a vodnice jsou krmivy spíše sezónními, přidávají se do krmné dávky pro zchutnění a ozvláštnění. V případě krmení jednotlivých kusů zeleniny je vhodné krmit je vcelku. Kvůli možnému zacpání jícnu se nedoporučuje zeleninu nebo ovoce krájet na menší kusy! Pokud chceme krmivo udělat pro koně dostupnější, je daleko vhodnější mrkev, jablko nebo řepu nastrouhat.

Kvalita a výnosnost pastevních a lučních porostů je potom samostatnou kapitolou chovu koní. Pro tuto chvíli si alespoň řekněme, že nejpodstatnějšími parametry, které mají vliv na kvalitu pastviny nebo louky, je dietetická hodnota a zastoupení rostlinných druhů, péče o půdu a technika seče nebo spásání. Důslední bychom měli být zejména při zakládání pastviny nebo louky, půdu dostatečně připravit a vybrat takové rostliny a trávy, které se hodí právě buď pro pastvu nebo louku a odpovídají podmínkám prostředí, ve kterém budou produkovat kvalitní krmivo.

Slovo závěrem

Shrnuli jsme si základy rozdělení krmiv a popsali si krmiva objemná. V příštím díle se můžeme těšit na krmiva s vyšším zastoupením energie ve své hmotě – krmiva jadrná.

Ing. Denisa Tichá (www.nakrmsikone.cz)

(1) Zeman, L., Doležal, P., Kopřiva, A., Mrkvicová, E., Procházková, J., Ryant, P., Zelenka, J. 2006. Výživa a krmení hospodářských zvířat. Profi Press s.r.o., 2006, 360 s, ISBN 80-86726-17-7

(2) Van Weyenberg, S., Sales, J., & Janssens, G. P. J. 2006. Passage rate of digesta through the equine gastrointestinal tract: A review. Livestock science, 99(1): 3-12.

(3) Geor, R. J., Coenen, M., Harris, P. 2013. Equine applied and clinical nutrition E-book: Health, welfare and performance. Elsevier Health Sciences.

(4) Frape, D. 2006. Equine nutrition and feeding. Blackwell Publishing Ltd. Oxford.